Naléhavé: Nigerijští křesťané na pokraji sil

Neděle 10. dubna 2026. Pro většinu z nás to byl jen další den. Pro nigerijskou křesťanskou matku Sabinu Davidovou to byl den, kdy se její svět navždy změnil.

O půlnoci, zatímco ona a její rodina spali ve svém domě na severozápadě Nigérie ve státě Kaduna, vtrhli dovnitř ozbrojení fulánští bojovníci a unesli všech 12 lidí v domě.

Sabina tehdy jen stěží tušila, jaká noční můra plná vražd, bití, ponižování a hladovění ji čeká. Nedávno se o svůj příběh podělila s našimi místními partnery Open Doors a poprosila celosvětovou církev o modlitby. „Bůh mi dnes dal sílu vyprávět svůj příběh,“ říká.

Provedla nás každým detailem (některé jsou příliš odporné na to, aby mohly být sdíleny), počínaje hrůzným pochodem k základně bojovníků té noci. „Šli jsme bušem, když začali některé z nás zabíjet ještě předtím, než jsme dorazili do jejich úkrytu,“ vzpomíná Sabina. „Když jsme dorazili brzy ráno, začali nás bít.“

Následující den, v pondělí 11. dubna, ozbrojenci vybrali sedm žen, aby bily Buluse, jejího manžela. Sabina je prosila, aby přestaly, načež ji samotnou tak surově zbili, že omdlela.

„Probudila jsem se a viděla svého manžela v řetězech na zemi,“ říká. „Byli jsme spoutáni jako otroci.“

Další den bití pokračovalo, ozbrojenci opět nutili ženy, aby napadaly jejího manžela. V úterý 11. dubna kolem 15:00 Bulus svým zraněním podlehl. „Vzali jeho tělo a hodili ho jako psa do řeky,“ říká Sabina, když vzpomíná na tu bolestnou scénu.

Dalším krokem bojovníků bylo ponižování. „Pustili MP3 a nutili mě před nimi tančit,“ říká Sabina. „Zatímco jsem tančila, bili mě – celou tu dobu jsem truchlila nad svým manželem.“

Bulus nebyl posledním členem rodiny, o kterého Sabina v zajetí přišla. Ozbrojenci zavraždili také její dva syny.

„Zabili chlapce na tom samém místě, kam odhodili tělo mého manžela,“ říká. „Zažila jsem v doupěti únosců spoustu strašných věcí. Zabili mi manžela před očima; mé děti byly také zabity. Byla jsem spoutána jako otrokyně, bez jídla, bez vody.“

„Protože jsme Boží děti“

Sabina věří, že její víra v Ježíše byla důvodem, proč byla ona a její rodina unesena a tak brutálně týrána. Bulus nebyl pastorem, ale on i jeho rodina byli aktivní ve svém místním sboru.

„Protože vyznáváme, že jsme Boží děti – to je důvod, proč čelíme těmto těžkostem,“ říká.

„Svět by měl vědět, že trpíme pronásledováním kvůli naší víře v Ježíše Krista.“

Vedoucí církví její přesvědčení potvrzují. „[Útočníci] říkají věci jako ‚Alláhu akbar‘ (muslimské vyznání ‚Bůh je největší‘) a recitují části Koránu,“ říká pastor Shuaibu Matthew, místní vedoucí církve ve státě Katsina, jednom z nigerijských států nejvíce zasažených nedávnou vlnou násilí.

Pokračuje: „Bývalí zajatci nám říkají, že poté, co jsou odvedeni do buše, jsou vyzváni k přestoupení k islámu […] s těmi, kdo islám přijmou, je zacházeno lépe. Jejich výkupné je sníženo a jsou propuštěni dříve. Ti, kdo islám odmítnou, jsou nemilosrdně biti a nedostávají jídlo.“

Další vedoucí církví, rev. Enoch, poznamenává, že sleduje rychlý nárůst pronásledování křesťanů. „Dokonce i na sociálních sítích uslyšíte, jak říkají: ‚Zabijte nevěřící,'“ říká. „Svět by měl vědět, že trpíme pronásledováním kvůli naší víře v Ježíše Krista.“

Zoufalý bod zlomu

Na celém severozápadě Nigérie, zejména ve státech Kaduna a Katsina, jsou křesťané vyháněni ze svých domovů, unášeni a vraždeni. Kvůli tomu jsou tisíce křesťanů na pokraji sil.

„Dospělo to do bodu, kdy lidé nejsou schopni uživit své rodiny, protože zemědělská půda, kterou obdělávali, je jim už nedostupná,“ vysvětluje rev. Enoch a dodává, že situace se stala natolik zoufalou, že některé děti začaly krást a některé ženy se uchýlily k prostituci, aby přežily.

Pastor Shuaibu popisuje obtížnou situaci ve své komunitě. „Moji členové stále trpí nedostatkem jídla a jejich zvířata jim byla odebrána,“ sdílí. „Nemohou si koupit jídlo, a tak chodí a hledají jídlo u své rodiny a přátel.

„I když dnes jedí, nemají ponětí, odkud přijde jídlo zítra. Právě teď žijí v extrémní chudobě.“

Další vedoucí církve ze státu Katsina, pastor Dauda, vysvětluje, že mnoho rodin v jeho komunitě čelí problémům, protože se ujaly dětí a mladých lidí, jejichž rodiče byli zabiti nebo uneseni. „První věc, kterou křesťané zde v Katsině potřebují, je jídlo,“ říká.

Bydlení je také naléhavou potřebou ve státě Kaduna, říká Jumai*, jejíž manžel byl umučen při útoku. Od jeho smrti před pěti lety byla ona a její děti nuceny se čtyřikrát stěhovat. V červenci jim hrozí další vystěhování, pokud Jumai nezaplatí nájem.

„Jak máme řešit problémy svých dětí v situaci, ve které se teď nacházíme?“ ptá se.

Strádání a naděje

Z Boží milosti se Sabině a další ženě podařilo uprchnout ze zajetí.

„Co chci, aby naši bratři a sestry v Kristu po celém světě věděli, je, že nežijeme v pokoji a že potřebujeme, aby nám pomáhali svými modlitbami.“

– Sabina

Vrátila se domů ke svým čtyřem dětem. Je nyní vdovou a samoživitelkou, která se snaží pečovat o své děti v oblasti, kde je nejistota a hrozba útoků stálým nebezpečím.

„Co chci, aby naši bratři a sestry v Kristu po celém světě věděli, je, že nežijeme v pokoji,“ sdílí Sabina. „A potřebujeme, aby nám pomáhali svými modlitbami.“

Zatímco život je stále těžký, ona a tisíce dalších křesťanů v subsaharské Africe se nadále spoléhají na Boha. Stále v Něm hledají svou naději.

„Předpokládala jsem, že zemřu, kvůli všemu, co se stalo,“ říká, „ale Bůh pronikl do mého srdce. Utěšil mě a posílil. A dal mi sílu vyprávět dnes můj příběh.

„Co bych chtěla, aby moji bratři a sestry v Kristu po celém světě věděli, je, že vše, co se v tomto životě stalo, Bůh určil, aby se stalo. My křesťané bychom neměli být zlomeni, když se něco stane. Měli bychom stát pevně ve víře, že nám Bůh Všemohoucí pomůže.“

Sabina se dělí o píseň, kterou si zpívala v zajetí:

„Ó Kriste, zde jsem, přicházím k Tobě ztracená. Není nikoho, kdo by mě zachránil. Žádný pomocník, jen Ty sám.

Zde jsem, Pane, zde jsem. Ó Kriste, zde jsem. Přišla jsem s břemenem hříchu, odejmi ho, očisti mě.

Nepřinesla jsem výkupné; spatřila jsem Tvou krev. Smiluj se nade mnou a přijmi mě.

Zde jsem, Pane, zde jsem. Ó Kriste, zde jsem. Přišla jsem s břemenem hříchu. Odejmi ho, očisti mě.

Mé spasení je dovršeno; Tvá krev mě vykoupila. Nyní jsem Tvou služebnicí, navěky jsem Tvá.

Zde jsem, Pane, zde jsem. Ó Kriste, zde jsem. Přišla jsem s břemenem hříchu, odejmi ho, očisti mě.“

Tento hymnus zpívá dodnes, zatímco kráčí životem plným strádání i naděje.

„Ta slova posilují mou víru a uklidňují mou mysl,“ říká. „A já vracím veškerou slávu Bohu Všemohoucímu.“

Stát po boku trpících křesťanů

Jako Boží lid máme příležitost vstoupit do životů vedoucích církví a křesťanů, jako jsou Sabina Davidová a Jumai. Můžeme stát po boku církve a dát jim najevo, že na ně není zapomenuto, jak nám připomíná apoštol Pavel: „Když trpí jedna část Těla Kristova, trpí s ní všechny ostatní“ (1. Kor. 12,26).

Pastor Dauda nás povzbuzuje: „Bůh jedná tajemnými způsoby a i když dojde k útoku, otevírá svému lidu cestu ven.“ Bůh může v mnoha ohledech použít naše modlitby a dary k záchraně a obnově.

Sabina nás prosí, abychom se s ní modlili

• „Modlete se za nás, aby nás Bůh Všemohoucí posílil, abychom zůstali ve své víře bez zlomeného srdce. Modlete se, aby Bůh uzdravil mé srdce.“
• „Modlete se za Maru, naši vesnici, a za další vesnice sužované fulánskou milicí. Kéž Bůh obnoví mír v našich vesnicích, abychom všichni mohli žít v pokoji.“
• „Modlete se, aby Bůh obnovil naši zemi.“

Modlete se se svou rodinou v Nigérii a v celé subsaharské Africe

• Modlete se, aby všichni, kdo truchlí nad ztrátou svých blízkých umučených pro svou víru, poznali Boží zaslíbení – že je „blízko těm, kdo mají zlomené srdce“.
• Modlete se s křesťany v subsaharské Africe, kteří nás stále prosí o modlitby, aby jejich víra a svědectví uprostřed pronásledování byly světlem pro Krista.
• Modlete se za komunity napadené kvůli jejich víře, zejména za ženy, které jsou nyní vdovami, a za jejich děti. Modlete se, aby Bůh udržel jejich víru živou.
• Modlete se s vdovami, které potřebují Boží sílu, aby šly dál, a za zaopatření jejich rodin.
• Modlete se jmenovitě za nigerijského prezidenta Bolu Ahmeda Tinubua. Proste Boha, aby mu dal moudrost a odvahu chránit občany své země.

*Jméno změněno kvůli ochraně identity